|
Čtvrtek 10. července: CESTA ZA MOŘE První noc v autě - na parkovišti v Damp jsem se kupodivu moc nevyspal a tak jsem na další kilásky k trajektu vyrazil už kolem čtvrté ráno.
Pokračoval jsem po okrsce č. 199 k Flensburg a cestou se stavil v malém přístavišti v Gelting, kde jsem dopíjel čaj z termosky a při tom sledoval východ slunce. Mimochodem město Flensburg jsem sice jen tak prolítnul, ale na pohled bylo nádherné. Mořský záliv zařezávající se až do centra města, břehy lemované přístavišti se spoustou malých plachetnic a to vše dokresleno historickými domky. Boužel jsem tam nezastavil a fotku nenám ani ze streetview ..
Do Hirtshals - na samotný sever Dánska - jsem dorazil kolem desáté, cca dvě hoďky před trajektem. Dotankoval jsem naftu do plné a vyrazil k přístavu. Je to jak v letadle, rezervaci, kterou jsem udělal a zaplatil, se tady na místě u odbavení změní na palubní lístek a pošlou vás do fronty. Na velkém a od ptáků totálně pokaděném place nás pomalu řadili do desítek řad, které pak naženou do lodě. Color Line se tady z Hirtshlas plaví do Larvik a také do Kristiansand a odjezdy jsou asi hoďku po sobě, takže jsem viděl, jak se do přístaviště řítí oba trajekty. No je to majestátní podívaná, když prakticky pár metrů od vás zaparkuje osmiposchoďový barák. A rozhodně jsem nebyl sám, komu se tahle podívaná líbila.
Samotný proces zakotvení s vyloděním připluvších pasažérů a opětovné nalodění, respektive nahnání stovek aut a lidí zase do lodi, trvá snad jen hodinu. Je to teda frkot a chlapci už v tom opravdu umí chodit. Do trajektu se najíždí rovnou několika vraty a do několika palub, takže to jde fakt rychle. Na zpáteční cestě v trajektu ze Švédska s námi plul dokonce celý osobní vlak.
Počasí bylo parádní, takže plavba byla taky klidná. Na palubě to drkotá asi tak jako v prdolínu z Prahy do Ostravy. Dám další radu: co si nevezmete s sebou z auta na palubu, pro to už si až do vylodění nedojdete. Podpalubí se zavírá. Nevím, jak a jestli to teda kontrolují, jestli tam někdo nezůstává, ale na spodní palubu k autu už jsem se během plavby nedostal. Další rada: bacha, kdy Vám přepnou na mobilu operátora. Na lodi je totiž palubní operátor s velmi spešl tarifem, který má jiné ceny, než klasický roaming a který asi využije málokdo. Jinak většinou funguje free wifi, ale ta je myslím omezená jen na 1 hodinu připojení. Plavba trvala necelé čtyři hoďky.
Na lodi jsem se pozdravil s dvěma Čechy. Mladý páreček. Taky byli autem a měli na rozdíl ode mne podrobný plán cesty, se kterým mne nestihli seznámit, protože už jsme se museli chystat na vylodění. Popřáli jsme si jen šťastnou cestu. BTW: že to jsou Češi jsem poznal hned, když jsem je poprvé viděl na palubě.
Norské pobřeží se blížilo rychle .. Když jsem se v Larvik vylodil, neměl jsem žádný plán, kam vlastně zamířit, tak jsem na navigaci našel první zajímavě vypadající místo někde u moře, kde bych mohl na chvilku zůstat a zamířil tam. Dojel jsem do nějaké soukromé loděnice a tam chvilku pobyl. Přiznám se, že na mne díky tomu neplánu dolehla celkem drsná depka. Navíc se prakticky nikde nedalo jen tak zaparkovat a chvilku tam pobýt. I tady dole u moře jsem stál na nějakém vyhrazeném místě, ale norsky neumím, tak jsem prostě nerozumněl zákazům a zůstal.
Po několika hodinách a mírném vystřízlivění jsem se rozhodl, že zamířím někam k vodě (ale bez soli). Jel jsem podél řeky Numedalslågen (třetí nejdelší vodní tok v Norsku) až k jezeru Åsrumvannet a ve vesnici Sundet zůstal u kempu Melostranda. K jezeru se šlo dostat normálně, tak to bylo mé první severské koupání. Přes noc mi ale bylo blbé zůstat na břehu jezera, prakticky hned vedle recepce kempu, tak jsem autem vyjel za závoru a za zastávkou autobusu přečkal druhou noc.
Večer jsem zjistil, že malý noťas, co jsem vezl s sebou kvůli fotkám a kvůli psaní blogu, nejde nabíjet přes 230 V měnič v autě. A tohle byl teda fakt velký průser. Doma jsem zkoušel jen nabíjení akumulátorů do foťáků, ale tohle mne vyzkoušet nenapadlo :o( Sever Dánska - nafta: cca 42,30 kč/l. Najeto 452 km + trajekt z Dánska do Norska. |
